Ing. arch. Otakar Chochola

Ing. arch. Otakar Chochola

Hlavní lektor České školy Feng Shui

Ing. arch. Otakar Chochola je zakladatelem České školy Feng Shui a zároveň jejím hlavním lektorem.

K umění Feng Shui jsem se dostal v roce 1997, kdy jsem se ze zvědavosti zúčastnil mezinárodního festivalu Feng Shui v Praze, konaného pod záštitou mistra Rogera Greena. Jako architekta mě zaujala možnost léčit prostor a lidi ve vzájemné souvislosti. Svoji praxi a studium jsem spojil s učením umění Tai Ji Quan a Qi Gong, kterým se od stejné doby intenzivně věnuji.

Pod vedením mých učitelů Feng Shui: Rogera Greena, Adalberta Nellisena, mistra Borise Michajloviče Brina a Evy Joachimové jsem dospěl k otevření vlastní konzultační praxe a později k založení České školy Feng Shui. V naší škole jsme spolu s Davidem Eyerem vychovali již stovky odborníků v dané oblasti.

Mým krédem v oblasti vzdělání Feng Shui je kladení důrazu na podporu osobního růstu a poznání a dosažení zlepšování vlastní situace – osobní kultivace.

V roce 2008 jsem se vydal na studium čínských bojových umění a taoistické meditace do tradiční chrámové školy – taoistické akademie ve wudangských horách v Číně (www.wudanggongfu.com), kde jsem strávil intenzivní výukou několik měsíců v roce, opakovaně po dobu 4 let. Za svého pobytu jsem získal titul pokračovatele linie školy pod taoistickým jménem Zi Pei (hojný déšť) a stal jsem se hlavním učitelem naši linie v České republice. Výsledky mého poznání jsem začlenil i do výuky Feng Shui.

Jsem předsedou občanského sdružení Plující oblaka o.s., které podporuje výuku v oblasti Wushu.

www.plujicioblaka.cz

V roce 2013 jsem otevřel 1. veřejnou čajovnu v ČR ve volné přírodě – Čajový altán v Prachovských skalách, který je rovněž postaven dle principů Feng Shui.

www.cajovyaltan.cz

Narozen: 3.1.1960 v Kolíně
IČO: 132 062 81
DIČ: CZ 6001030563
Číslo autorizace: 01 109

Dosažené vzdělání:
ČVUT, fakulta architektury v Praze, ukončená v roce 1985, autorizovaný architekt

Plán domu pana Nanaa Sakaki

Rád bych si postavil dům na naší planetě Zemi. Dnes je prvního ledna, moje šedesáté narozeniny. Doteď mne nazývají výstředníkem. Doteď ještě nemám vlastní dům: Jaká ostuda po tolika letech toulavého života – dnes jsem se vážně rozhodl postavit si vlastní dům ..

Kde by měl můj dům stát? Ve vysokých Andách kde se setkávají ledovec a poušť anebo na obratníku Raka, kde se setkávají korálové ostrovy s dešťovým lesem? Nebo v tajze, kde polární záře střeží severní pól? Anebo na ostrově ve Východočínském moři kde obrovské cedry krotí mladé tajfuny nebo v severním Japonsku, kde bukové lesy jsou nádherným přístřeším divokým bytostem? Nebo na poloostrově v Ochotském moři, kde žhne bůh v jícnu sopky?

Kulatý, kuželovitý dům jako ptačí hnízdo .. Např. tepee amerických Indiánů nebo mongolská jurta. Obě odolají zemětřesení i tajfunu. Stavební materiál musí být hojný a snadno k mání. Např. bambus, cedr, jíl, korálový vápenec, čedič. Cementem bude pot, moudrost a přátelství.

Mikrokosmos – Výška 100m, poloměr 100m. Kostra z bambusu a cedru. Spodek z lávy a jílu. Koberec z modrých orlíčků. Strop z orchidejí. Došky z pampasové trávy.

Namísto zdi živé, dýchající sochy: střízlík obecný, orel skalní, mořský plankton, vorvaň obrovský, dinosaurus, salamandr.

A já, jakožto představitel suchozemských savců, stojím v koutě místo klávesnic: Já a všechna stvoření jedním hlasem, a v rytmu srdečního tepu. Vířící, dýchající melodie – píseň přitakávající životu. Celá báň vibruje zvuky píšťal bambusových varhan. V noci, bez elektřiny.

Světlo a mysl si hrají a vytvoří planetárium. Před vašima očima vyvolávám nejen všechny hvězdy na nebi, ale také 10.000,000.000 světelných let budoucnosti vesmíru.

Celý dům je klimatizován, a zavlažován. Veškerá jídla stále po ruce. Je-li ti však přece jen zima, obejmi někoho! Je-li ti horko, vysvleč se donaha! Máš-li ještě hlad, nacpi se fazolí! Jsi-li ještě smutný, spolkni horkou polévku vlastních slz!

Tento dům je předně pro mé rozkošné děti. A pro kohokoliv, kdo by chtěl se mnou bydlet. Na místě kde hvězdy, slunce, vítr a voda oslavují bytí. Lopatou ryji zmrzlou půdu ..

Hluboce modré zimní nebe: S nebe padají dvě tři čtyři sněhové vločky. Mé ucho zachycuje vzdálené a tlumené šeptání zpěvu. Lákavá, svůdná píseň mořské víly Kalypsó.

Moje srdce se rozhoří touhou po neznámé zemi. Zahazuji zablácenou lopatu. Za zády nechávaje nový dům pokrytý sněhem. Vyrážím do neznámé země.

(Převzato z knihy NANAO, kterou v překladu Jiřího Weina vydalo v roce 1990 nakladatelství Pražská imaginace)

Tato stránka v rámci poskytování služeb využívá cookies, pokračováním v návštěvě stránky souhlasíte s jejich používáním. více informací

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít