Stavební biologie – rozhovor s Davidem Eyerem – „Nepouštím se do obyčejných věcí“

Stavební biologie – rozhovor s Davidem Eyerem – „Nepouštím se do obyčejných věcí“

I tato věta kromě mnoha jiných zazněla během rozhovoru s Ing. Davidem Eyerem, který je odborníkem na jeden ze směrů současného stavebnictví – stavební biologii. Už samotný název oboru napovídá, že nebyla řeč o běžné stavební praxi a obyčejných věcech.

K povídání o satavební biologii jsme se sešli v sídle společnosti Maitrea, kde David Eyer pracuje jako projektový manažer. Zabívá se projekty zdravých domů, které jsou navrhovány dle principů celostního stavitelství. Inspiraci hledá napříč mnoha tvůrčími obory, rád se začte do spisů římského architekta Vitruvia, ale uznává i díla moderních stavitelů.

I tato věta kromě mnoha jiných zazněla během rozhovoru s Ing. Davidem Eyerem, který je odborníkem na jeden ze směrů současného stavebnictví – stavební biologii. Už samotný název oboru napovídá, že nebyla řeč o běžné stavební praxi a obyčejných věcech.

K povídání o stavební biologii jsme se sešli v sídle společnosti Maitrea, kde David Eyer pracuje jako projektový manažer. Zabývá se projekty zdravých domů, které jsou navrhovány dle principů celostního stavitelství. Inspiraci hledá napříč mnoha tvůrčími obory, rád se začte do spisů římského architekta Vitruvia, ale uznává i díla moderních stavitelů.

Stavební biologie je u nás zatím nepříliš známým oborem. Můžete jej našim čtenářům přiblížit?

„Začnu obšírněji tím, co to vlastně stavební biologie je. Podle jedné z možných definic je to věda o celostních vztazích mezi člověkem a jeho obytným prostředím. Když se na to podíváme podrobněji, tak zjistíme, že stojí na třech základních pilířích. Prvním z nich je architektura a urbanismus druhým ekologie a třetím zdraví. V současnosti se architekti a projektanti hodně orientují na ekologii, respektive na snižování energetické náročnosti, ale pomíjejí ty další aspekty, které je třeba brát v potaz. Takže stavební biologie toto vnímání rozšiřuje a dívá se na stavitelství nejenom z hlediska úspory energií, ale především z hlediska lidského zdraví. V rámci celostního přístupu bychom se měli ptát na to jaké materiály je možné používat, jak a z čeho jsou vyráběny, či jaké látky uvolňují do vnitřního prostředí. Rozměr architektury a urbanismu pak člověku vytváří jakousi sociální síť a životní prostor, který vše zastřešuje. Tyto tři základní elementy stojí na stejné úrovni, přičemž první nejsou úspory energií ale člověk, který chce žít ve zdravém domě.“

Kde jste získával zkušenosti?

„Teoretické poznatky mi poskytlo studium v Německu na Institutu stavební biolologie a ekologie v Neubernu, který vznikl někdy před 30 lety pod vedením profesora Antona Schneidera. Ten formuloval 25 pravidel stavební biologie, která se v průběhu let mírně měnila, ale v principu zůstávají stejná.

Dalším zdrojem poznatků pro mě bylo samostudium ekologického stavitelství a také staré čínské umění Feng Shui, které je jednou z cest k psychické i fyzické pohodě člověka.“

Je možné srovnávat tzv. běžnou výstavbu s tou, která se řídí pravidly stavební biologie?

„Hypoteticky lze srovnat. Ale je třeba si uvědomit, že se při realizaci jakékoli stavby vždy musíme přizpůsobovat daným podmínkám a ty se mohou průběžně měnit. Určitě nelze provádět hodnocení tak, aby to vedlo k upřednostňování jednoho druhu výstavby. Spíše se na to snažím dívat tak, že v každém stavebním systému leze vybrat z hlediska stavební biologie dobré varianty. Nemá smysl vyzvedávat přednosti pouze jednoho typu staveb, např. dřevostaveb a podobně. Vždy je možné si kvalitně vybrat tak aby byl člověk s výsledkem spokojen. Ale upřímně řečeno, tzv. běžné či obyčejné domy mě nelákají, nepouštím se do obyčejných věcí. Nezajímá mě způsob výstavby ve stylu klasických developerů, důležité je stavění ve kterém se snoubí široká paleta přístupů. Což nabízí právě stavební biologie.“

V čem jsou zdravé domy jiné než ostatní?

Pokračování článku si můžete přečíst na tomto odkaze: David Eyer rozhovor o Baubiologii

Plán domu pana Nanaa Sakaki

Rád bych si postavil dům na naší planetě Zemi. Dnes je prvního ledna, moje šedesáté narozeniny. Doteď mne nazývají výstředníkem. Doteď ještě nemám vlastní dům: Jaká ostuda po tolika letech toulavého života – dnes jsem se vážně rozhodl postavit si vlastní dům ..

Kde by měl můj dům stát? Ve vysokých Andách kde se setkávají ledovec a poušť anebo na obratníku Raka, kde se setkávají korálové ostrovy s dešťovým lesem? Nebo v tajze, kde polární záře střeží severní pól? Anebo na ostrově ve Východočínském moři kde obrovské cedry krotí mladé tajfuny nebo v severním Japonsku, kde bukové lesy jsou nádherným přístřeším divokým bytostem? Nebo na poloostrově v Ochotském moři, kde žhne bůh v jícnu sopky?

Kulatý, kuželovitý dům jako ptačí hnízdo .. Např. tepee amerických Indiánů nebo mongolská jurta. Obě odolají zemětřesení i tajfunu. Stavební materiál musí být hojný a snadno k mání. Např. bambus, cedr, jíl, korálový vápenec, čedič. Cementem bude pot, moudrost a přátelství.

Mikrokosmos – Výška 100m, poloměr 100m. Kostra z bambusu a cedru. Spodek z lávy a jílu. Koberec z modrých orlíčků. Strop z orchidejí. Došky z pampasové trávy.

Namísto zdi živé, dýchající sochy: střízlík obecný, orel skalní, mořský plankton, vorvaň obrovský, dinosaurus, salamandr.

A já, jakožto představitel suchozemských savců, stojím v koutě místo klávesnic: Já a všechna stvoření jedním hlasem, a v rytmu srdečního tepu. Vířící, dýchající melodie – píseň přitakávající životu. Celá báň vibruje zvuky píšťal bambusových varhan. V noci, bez elektřiny.

Světlo a mysl si hrají a vytvoří planetárium. Před vašima očima vyvolávám nejen všechny hvězdy na nebi, ale také 10.000,000.000 světelných let budoucnosti vesmíru.

Celý dům je klimatizován, a zavlažován. Veškerá jídla stále po ruce. Je-li ti však přece jen zima, obejmi někoho! Je-li ti horko, vysvleč se donaha! Máš-li ještě hlad, nacpi se fazolí! Jsi-li ještě smutný, spolkni horkou polévku vlastních slz!

Tento dům je předně pro mé rozkošné děti. A pro kohokoliv, kdo by chtěl se mnou bydlet. Na místě kde hvězdy, slunce, vítr a voda oslavují bytí. Lopatou ryji zmrzlou půdu ..

Hluboce modré zimní nebe: S nebe padají dvě tři čtyři sněhové vločky. Mé ucho zachycuje vzdálené a tlumené šeptání zpěvu. Lákavá, svůdná píseň mořské víly Kalypsó.

Moje srdce se rozhoří touhou po neznámé zemi. Zahazuji zablácenou lopatu. Za zády nechávaje nový dům pokrytý sněhem. Vyrážím do neznámé země.

(Převzato z knihy NANAO, kterou v překladu Jiřího Weina vydalo v roce 1990 nakladatelství Pražská imaginace)

Rolovat nahoru

Tato stránka v rámci poskytování služeb využívá cookies, pokračováním v návštěvě stránky souhlasíte s jejich používáním. více informací

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít